Keňský půlkař David Rudisha má ve své sbírce zlato z olympiády i mistrovství světa. Divákům v Ostravě se však nepředstaví na své oblíbené trati 800 m, sám požádal organizátory o závod na 600m.

Zaútočíte na svůj rekord na této trati?

„Jsem rád, že jsem opět v Ostravě. Mám tento mítink velmi rád. Už jednou jsem tady chtěl zkusit trať na 1000 metrů, ale kvůli zranění to nevyšlo. Po loňské zkušenosti v Birminghamu, kde se mi líbil běh na 600 metrů, jsem požádal organizátory, zda by tento závod mohli zařadit.“

Jaká bude taktika?

„Je to něco jiného, než 1000 metrů. Tam je potřeba mít vodiče. Na šestistovce běží každý sám za sebe. Já bych chtěl první kolo zvládnout za 47 sekund a pak tempo udržet až do cíle. Závěr je na této vzdálenosti to nejdůležitější.“

Sebastian Coe po závodech v Londýně řekl, že soutěž mílařů nabídla větší show, než sprinty, v nichž se objevil i Usain Bolt. Co si o tom myslíte?

„Je pravda, že londýnský běh byl velmi specifický. Padlo tam několik osobních rekordů i světový rekord bez podpory vodičů. Byl to krásný závod. Sprinty jsou ovšem atletickou veřejností vnímány přece jen trochu jinak, než střední a dlouhé tratě. Trochu mě to mrzí, všichni atleti tvrdě pracují a měli by si být v tomto směru všichni rovni.“

Je podle vás běh na 600 m stále ještě sprint, nebo už je to střední trať?

„Je to hodně na hraně, ale myslím, že 600 metrů je víc sprint. Osmistovka už je klasická střední trať.“

Osmistovku jste vyhrál na olympiádě v Londýně i MS v Tegu. Kvůli zranění jste naopak chyběl na posledním šampionátu v Moskvě. Jak se těšíte letos do Pekingu?

„Je pravda, že to byly těžké dva roky. Po hrách v Londýně jsem byl zraněný, ale už je to za mnou. Nechci už na to myslet a dívám se dopředu. Věřím, že v Pekingu budu opět bojovat o zlato.“

Na mítink do Ostravy jste přijel netradičně vlakem z Prahy. Jak jste si to užil?

„Naše letadlo z Nairobi do Paříže mělo zpoždění a tím jsem nakonec nestihl letadlo z Prahy do Ostravy. Měl jsem na vybranou, počkat na auto, nebo několik hodin na další letadlo, ale nakonec jsme zvolili cestu vlakem. Docela jsme si to užili, jeli jsme I. třídou, mohli jsme trochu relaxovat, a co bylo hlavní, cesta trvala necelé čtyři hodiny.“